Zdanění pracujících trpí nerovnostmi

Truhlář, instalatér i účetní na volné noze. Všichni nejspíš pracují jako živnostníci. Shání si zakázky, nakupují materiál a nabízí služby, které nikdo další neumí poskytnout. V Česku jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) pracuje každý pátý.

Jenže někteří OSVČ platí mnohem vyšší odvody než jiní. Kadeřnice s tržbami 47 000 Kč měsíčně může zaplatit na dani a pojistném 34 % svého zisku, IT specialista s tržbami 93 000 Kč třeba už jen 11 %. Zaměstnanec ve stejné situaci by ze své práce státu odvedl naopak 42 %. Z tohoto důvodu odvádí OSVČ v průměru 3× méně do státní kasy než zaměstnanci.

Čím to je? Většina OSVČ si před zdaněním ze svých tržeb odečte tzv. paušální výdaje1. Ty zjednodušují administrativu, protože si člověk nemusí evidovat reálné výdaje. U některých živnostníků, kteří nakupují vybavení, materiál či zboží, mohou náklady dosáhnout 60 % či 80 %. Ale někteří OSVČ – zvlášť ti v kancelářských profesích – mají nízké reálné náklady. Zahrnují pouze menší položky jako laptop, software, marketing či dopravu. Ale i ti si mohou ze svých tržeb odečíst 60 % jako paušální výdaje bez nutnosti cokoliv evidovat.

Paušální výdaje jsou nadhodnocené zejména pro OSVČ v kancelářských profesích, kde jsou reálné výdaje nižší, vyplývá z našeho vlastního reprezentativního šetření. Ze systému benefitují i OSVČ s vyššími příjmy, kteří mohou platit do určitého limitu paušální daň nezávisle na jejich příjmu.

Štědrost systému zdanění českých OSVČ je ve světě unikát. Pokud se podíváme po okolí, OSVČ daňově zvýhodňují i ostatní státy, ale nikde tolik jako u nás. V příkladu vysokopříjmového IT specialisty je rozdíl ve zdanění mezi OSVČ a zaměstnancem více než čtyřnásobný; jinde typicky méně než dvojnásobný.

Jsou dobré důvody, proč by OSVČ měli platit nižší odvody než zaměstnanci. Například část příjmů některých OSVČ se dá považovat za kapitálový zisk jako u firem, který by neměl podléhat pojistnému z práce. Typicky se na ně nevztahují nemocenské dávky (pojistné je dobrovolné). Ovšem vysoký rozdíl ve zdanění OSVČ vede ke švarcsystému – de facto zaměstnanecké práci vykonávané formálně jako OSVČ. V něm pracuje v Česku dle odhadů přes 100 000 lidí. Doplácí na něj zaměstnanci s vyššími zdaněním a zaměstnavatelé, kteří OSVČ takto „zaměstnávat“ nemohou či nechtějí.

„Nerovnosti ve zdanění OSVČ představují problém na našem trhu práce, který je i jednou z příčin švarcsystému. Jakkoli se právo snaží švarcsystém potírat, není v tom moc úspěšné. Navrhované reformy by mohly podstatně omezit motivaci ke švarcsystému, a tím vylepšit vymáhání pracovního práva v České republice.“

Jakub Tomšej, Právnická fakulta Univerzity Karlovy

„Při zavádění kompletně nového daňového systému v první půli devadesátých let dávalo smysl podpořit výrazně OSVČ jakožto nositele ekonomické samostatnosti a pružnosti ve vznikající tržní ekonomice. Cíl se podařilo naplnit. Dnes jsme ovšem o 30 let dále a ekonomika i veřejné finance čelí novým velkým výzvám. Považuji proto za nezbytné najít ve společnosti a u tvůrců hospodářských politik odvahu otevřít mnoho historických tabu. Benefitovat z předložených návrhů bude celá společnost.“

Vladimír Bezděk, poradce prezidenta Petra Pavla a bývalý člen NERV

Na švarcsystému tratí ale i někteří OSVČ samotní, kteří mají nižší pracovně-právní ochranu. Některé pracující může k fakturování přimět de facto zaměstnavatel, který z nižšího zdanění a větší flexibility benefituje. Viděli jsme to třeba u „zaměstnávání“ zranitelných uprchlíků z Ukrajiny. OSVČ donuceným do švarcu se na druhé straně dostává nižší ochrany pracovním právem a sociálním systémem – nemají zaručenou dovolenou a nemocenskou, mohou skončit na hodinu bez udání důvodu. Celkově proto mají složitou pozici k vyjednání si dobrých podmínek. Často se to děje v profesích s nižšími příjmy (např. kurýři) a v případě žen s malými dětmi.

Úpravu vyžaduje nastavení paušálů

Navrhujeme upravit systém zdanění OSVČ tak, aby výsledná míra zdanění mezi různými typy pracovníků byla rovnější. Konkrétně navrhujeme:

• Snížení uplatnitelných paušálních výdajů z 30–80 % na 30–50 %. OSVČ v kancelářských živnostech by si mohly místo dnešních 60 % uplatnit 30 %.
• Omezení paušální daně. Navrhujeme omezení paušální daně, která je v Evropě unikátem a umožňuje míru zdanění i pod 10 %. Paušální daň by mohly využít pouze ty profese, které by ze zjednodušené administrativy těžily nejvíce – například gastro, maloobchod a řemeslníci.
• Snížení minim zdravotního pojistného o cca 7 tisíc korun ročně, což uleví menším OSVČ.
• Úprava dalších prvků pro systematičtější zdanění OSVČ: sladění vyměřovacích základů pro pojistné a daň se základy u zaměstnanců; zrušení osvobození od sociálního pojistného pro vedlejší OSVČ, který motivuje k zatajování příjmů pod limit osvobození; a snížení sazby sociálního pojistného pro vedlejší OSVČ bez souběhu se zaměstnáním o 5 procentních bodů (ekvivalent slevy u částečných úvazků zaměstnanců).

Rovnější zdanění a vyšší příjmy do rozpočtu

Návrh reformy zdanění OSVČ by srovnal zdanění pracujících tak, aby méně záleželo na tom, jak vysoké má OSVČ reálné náklady nebo jestli pracuje jako OSVČ či zaměstnanec. Z příkladu výše by se kadeřnici snížila daň o 600 Kč měsíčně (na míru zdanění 31 %), ale IT specialistovi už o 17 000 Kč (na stejnou míru zdanění 31 %). Jejich zdanění by tedy bylo podobné a blíže k 42 %, kterými je zdaněn zaměstnanec.

Systém zdanění OSVČ by byl férovější, což by méně motivovalo ke švarcsystému. Stát by navíc vybral o 23 mld. Kč ročně navíc (24 mld. Kč při zahrnutí interakcí mezi reformou zaměstnanců a OSVČ). Ty by se daly využít na snížení zdanění zaměstnancům, vyrovnání rozpočtu či investice do školství a dalších oblastí.