Práci daníme příliš

Zaměstnanec s částečným úvazkem v Česku odvádí až 41 % z nákladů práce. V západní Evropě průměrně jen 27 %. Rozdíl panuje i mezi nízkopříjmovými s celým úvazkem. Můžou za to vysoké sazby na pojištění, na které se nevztahují daňové odpočty a slevy.

Zdanění nízkopříjmových zaměstnanců v Česku navíc nenápadně roste. Zastarává hodnota slevy na první dítě a na poplatníka, zatímco mzdy rostou.

Vysoké zatížení nízkopříjmových má několik negativních důsledků

• Omezuje motivace k práci. Vysoké zdanění motivuje k práci v šedé ekonomice, švarcsystému, pobírání dávek či pracovní neaktivitě. Omezuje i rozvoj firem, které mají vysoké náklady na práci. Ekonomika tak přichází o pracující a stát o výběr odvodů.
• Snižuje kupní sílu. Nízkopříjmoví vrací většinu peněz obratem do ekonomiky. Zvýšení čisté mzdy by proto pomohlo se stagnací posledních let. Většina z dodatečné kupní síly by zůstala v chudších regionech Česka, což by podpořilo lokální služby a ekonomiku.
• Posiluje chudobu. Třetina všech domácností ze svých měsíčních příjmů nic neušetří, ukazuje náš výzkum Život k nezaplacení. Finanční tíseň zhoršuje duševní zdraví, zdravotní systém, produktivitu i vzdělávání dětí.

Stát dnes vysoké zdanění práce částečně kompenzuje dávkami. Nárok na ně má většina domácností z dolní pětiny pracujících, s novou superdávkou se může reálné čerpání dávek ještě zvýšit. Stát složitě a neefektivně přerozděluje peníze. Přitom by mohl jen snížit odvody z práce.

Navrhujeme reformu inspirovanou i Reaganem

Snížení zdanění nízkopříjmovým

• Zvýšit slevu na poplatníka z cca 31 tisíc až na 42 tisíc Kč ročně. Výše této slevy by se snižovala pro pracující s nadprůměrným příjmem. Inspirací pro navrhovanou reformu je americký Earned Income Tax Credit (EITC), který formou daňové slevy a bonusu snižuje zdanění nízkopříjmovým pracujícím.
• Zvýšit slevu na první dítě na cca 25 tisíc Kč a sladit slevy na další děti na tuto hodnotu.
• Zavést dodatečnou slevu na děti do tří let, u kterých mají rodiče nejvyšší omezení možnosti pracovat. Navrhujeme naopak zrušit slevu na nepracující/ho manžela/ku, která demotivuje od návratu do práce.
• Umožnit nízkopříjmovým, lidem na částečném úvazku či vracejícím se na trh práce lépe vyčerpat základní slevy. To by dovolil daňový bonus ze slevy na poplatníka a zrušení současné podmínky pro čerpání bonusu na děti. Daňové bonusy by byly limitované odvedeným sociálním a zdravotním pojištěním tak, aby nikdo od státu v bonusu nedostal více, než odvedl ze své práce.
• Automaticky valorizovat základní slevy dle růstu mezd.

Systemizace dalších prvků zdanění zaměstnanců

• Zrušit selektivně čerpatelnou slevu na hypotéku či ji reformovat, aby podporovala jen nízko- a středněpříjmové prvovlastníky nemovitostí.
• Omezit další nesystémové prvky selektivně podporující hlavně vysokopříjmové, například lépe nastavit limit sociálního pojištění.

Méně chudoby, silnější trh práce

Menší daňové zatížení podpoří i růst menších firem a celkový trh práce. Reforma by motivovala až 57 tisíc lidí k participaci na formálním trhu práce - někteří, jako jsou matky, by se na něj vrátili dřívě, jiní by přešli na hlavní pracovní poměr z přivýdělků (např. dohody) či z šedé ekonomiky. Trvání efektu vyšších slev by zajistila automatická valorizace.

„Menší zdanění nízkopříjmových považujeme veskrze pozitivní pro dlouhodobý ekonomický růst. Nejde jen o přímočarou motivaci k práci, ale zejména o motivaci k legální práci, což by navíc posílilo nejchudší regiony.“

Dominik Stroukal, ekonom na Metropolitní univerzitě v Praze a člen NERV

Snížení zdanění částečných úvazků a vyšší sleva na děti do tří let (místo slevy na nepracující/ho manžela/ku) by zlepšila podmínky pro rodiny. Návrat rodičů do práce, v Česku zejména žen, by pro ně byl výhodnější než dosud, protože by druhý z partnerů nepřišel o žádnou slevu.

„Reforma přináší modernější přístup k podpoře rodin s malými dětmi – zvyšuje daňovou slevu na dítě do tří let věku místo současné slevy na manžela/lku s nízkými příjmy, která často prodlužuje absenci matek na trhu práce. Opatření může jejich situaci zlepšit a podpořit tak udržitelný ekonomický růst.“

Klára Kalíšková, ekonomka z think-tanku IDEA při CERGE-EI

Dopady v číslech

Návrh snižuje většině zaměstnanců. Nejvíc by danění kleslo u spodní nízkopříjmovým zaměstnancům, mezi něž často patří lidé s částečnými úvazky.

Státní rozpočet by reforma vyšla na 40 mld. Kč ročně, což bere v potaz i dopad reformy na OSVČ (42 mld. Kč po zahrnutí interakcí reformy zdanění zaměstnanců a OSVČ). Část se vrátí ve vyšších odvodech a spotřebních daních a nižším čerpání dávek. Propad příjmů lze nahradit ekonomicky méně škodlivými daněmi, jako jsou spotřební či majetkové daně. Daňový mix musíme řešit v celku.